Chór - text

Vladimír Merta

Možná se vytratil jako panáček z těsta 
napsal že napíše někdy později 
všechny zdi a temné věže města 
se zachvěly v průvanu 
On našel - já ztratil naději 

Proradná svoboda - bílý kus chleba 
smíchaného s hlínou pískem a se solí 
Mohla být milenka nevěsta i žena 
v libovolné náruči mne anebo tebe - kohokoli 

Stáli jsme na nádraží mávali za ním 
kapesníky slzí marně do tmy 
dávali mu do pasu desítku cigaret 
kapesní atlas a flašku rumu z Kotvy 

Někdo z vás si možná ani nevšiml 
odchází někdo koho měl kdysi rád 
chodíval s námi do kina Klub na pivo na gympl 
Najednou je a není - emigrant 

Nemůžu mlčet ani řvát 
to jenom utichá jeden hlas ve mně 
častokrát si ten kdo odsud utíká 
bere sebou na cestu poslední kousek mé země 

Jako sochy v sobě neseme kusy bídy 
na naší temné cestě Galilejí 
vídáme se stokrát denně - a naráz nikdy 
a kapky deště nelítostně zabíjejí 

Měl smutný hlas a hrál tak prostě 
potkal jsem ho kdysi dávno před léty 
pod sochou Krista hrál ďáblu na Karlově mostě 
- já to mám za sebou na řadě jsi teď ty 

Vinu má každý - jsme všichni vězni 
Proč lidi mizí jako sníh z hor? 
Bloudíme kolem sebe... obvinění z vraždy 
Proč nikde nezazní husitský chór? 

Tiskni text z www.akordytexty.cz