Anny

Brontosauři /Honza Nedvěd /František Nedvěd /Nedvědi

   C                 C7         F         C    
1. Sám mám já touhu, mám, jít k horám dalekým
                  Emi       F            C    
a ptát se řek, co znám, kdy příjdou k obětí.
                   F      G            C    
Co prožil s dívkou svou tulák tam za řekou
               C7       G7             C    
a kdo se na mě ptá, ten tulák, to jsem já.

2. Byl jitřní čas a vítr vál, já dívku potkal tam,
kde v Montáně se Yelowstone prodírá k rovinám.
Tam Anny, děvče kouzelný mi úsměv podává
a moje oči nevidí skrz údiv, co se zdá.

3. Já ruku v ruce bloudil s ní a trhal tymián
a mával stádu těch koní, co volní jsou jak báň.
Vítr srdce rozdělí i hory se rozejdou,
Anny vzal si mládenec, co jméno má Ben Joe.

4. No co dál bych vám vyprávěl, je vdova kouzelná
a v Montáně se rozletěl poprask o mně, že prej mám
na pažbě čáru řezanou a kdo se na mě ptá,
toho šerif klidně zastaví, proto tulákem jsem já.
Tiskni text z www.akordytexty.cz