Breviář lásky

Hana Zagorová /Jiří Zmožek /Vladimír Čort

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. 
Když mě celou omámí nejsem skoupá. 
Jó, cimbál ve mě vyhrává, struny pláčou 
a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou, 
a mý nohy jako posedlý zas k tanci skáčou. 

To jednou přišel s housličkama, s pyšným knírem. 
Po hraní pak chtěl být mým kavalírem. 
Modrý z nebe, povídá, můžu vám snýst 
a pak v breviáři lásky já vás naučím číst, 
a pak v breviáři lásky já vás naučím číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody, 

nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí. 
Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst. 
V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. 
Když mě celou omámí nejsem skoupá. 
Chci se lehce do trávy já po chvíli snýst,
jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.
Jako tenkrát v breviáři lásky do rána číst.

Od tý doby uteklo už v řekách hodně vody, 
nečekám už, že zas příjde, že mě doprovodí. 
Sama vím, jak hodit sítě, jak hlavy plíst. 

V knize lásky já umím dávno číst.

Píseň sladká do hlavy když, páni, stoupá. 
Když mě celou omámí nejsem skoupá. 
lala lala.....
Tiskni text z www.akordytexty.cz