Ach ta rána

Pavel Dobeš

            C               A7         
1. Ráno se probouzím na smrt unavený,

              Dmi             G G7
než přijdu k vědomí, poledne je,

           C           A7        
jsem jako motor cestou uvařený,

          D7            G G7
kroužky spečené bez oleje,

        C                       E7    
a všude okolo mne už tramvaje zvoní,

         A7             D7    G7    
vůněmi dnešního dne mé město voní,

         C                          E7      
a stovky aut a spěch v radostných tvářích,

              A7               D7        G7    
co radostný člověk, to Čech, všem se to daří,

          C                         E7   
to jenom já se kaboním pod obecný vkus,

           A7               D7   G      C      E7 
jako když na svůj vlastní, hm, jdu jak na funus.

2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,

co tady dělám, je trapné se ptát,

sousedi dávno mají oči otevřeny,

jenom já civím, no snad ji mám rád,

je tady kalendář, a tak jím listuji,

snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.

3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík,

ať se mi konečně rozední,

ať vím, kde žiji a který jazyk

je v téhle zemi úřední,

ať pochopím století a rok, co se píše,

už když se probudím, a ne, až jdu spát,

vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,

a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?

4. Až budete číst tuto mou báseň

při ranní kávě, při holení,

při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,

v bivaku na Elbrusu po rozednění,

až budete číst tyto řádky

ve frontě na celer či na mrkev,

buďte si jisti, že nešťastný blázen,

autor, je ještě mrtev,

a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,

že na ni myslí denně před spaním

a nové plány že snuje

a za večeři, hm, že děkuje.


Tiskni text z www.akordytexty.cz