Čas odejít

Daniel Landa

V koupelně se ďábel po zdi prochází,
když ruka rozechvělá, žiletku rozpůlí.
Jak perly na zemi vypadaj prášky rozsypaný
a kruhy pod vočima řeknou, že už je po vůli.

Je totiž čas odejít!

Marný by bylo přemlouvání ať eště chvíli počkáš,
spirála skončila, bylo toho dost.
Vypadáš komicky, jak figurka z Moliéra,
jen tady chybí sranda a chybí radost.

Je čas odejít!

A slzy rozmazávaj dopis na rozloučenou,
až ho fotr bude číst, už tě snad nezbije.
Kámoši to nezapijou, protože žádný nemáš,
ať jdou všichni do háje, umírat těžký je.

Je čas odejít!

Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná,
tvrdá je realita, troska zbyla z toho snu.
A tak se klížej voči, k předlouhýmu spánku,
co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů.

Je čas odejít!

Tak zkus bejt aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný,
zkus znova vykročit, sil máš eště dost.
Neboj! Bude hůř, tak si šetři bolest,
pro smrt si hošíku nevyrost.
Tiskni text z www.akordytexty.cz