Bílá kytka

Greenhorns (Zelenáči) /Miroslav Hoffmann

Chladná je tvoje tvář jak kámen vyrytá,
a bílá jak růže v stínu ukrytá
Sejdi s hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu skal,
sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout dál.

Jsi kytka bílá, jak pod kamenem z rána vykvetlá,
a chladná jak padlý sníh je ruka tvá.
Když slunce zář se večer schová za zelenou pláň,
pak zčervenáš, až sevřu tvoji dlaň.

Bílá už je jen kytka, co teď v klopě mám,
a chladný už je jen plný vína džbán.
Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty zvou,
a chlad tvých dlaní už zůstal vidinou.
Tiskni text z www.akordytexty.cz