Blázen a dítě

Hana Hegerová

Blázen a dítě, dva lidé prostí,
brodí se sněhem zimní krajinou.
Blázen a dítě promrzlých kostí
určitě během zimy zahynou. 

Nejtěžší vločky, které kdy spadly,
snesly se na ně s krutou radostí.
Nejtěžší vločky tiše se kradly
na bílé skráně, vnikly do kostí.

Kam asi míří ukrutným mrazem, 
sněhem a ledem podivný pár?
Kam asi míří? Sníh padá na zem.
Dítě je bledé, blázen je stár.

Šlépěje tiché po nich tu zbyly,
neštěstí dýše z dojemných stop.
Šlépěje tiché kráčejí k cíli,
kráčejí tiše, cílem je hrob.

Blázen a dítě prošli tím krajem
lhostejných lidí v onen zimní čas.
Blázen a dítě. Kdo z vás má zájem,
ať jde a vidí, co dovede mráz.

Pšenice kvetla, nebe se smálo
a slunce na zem svítilo v ten čas.
Pšenice kvetla, když se stalo,
dítě a blázen zjevili se zas.

Nad krajem pluli jako dva mraky,
šedivým steskem slunce zakryli.
Nad krajem pluly jako dva mraky
potrestat bleskem svět náš rozmilý.
Tiskni text z www.akordytexty.cz