Česká demokracie

Petr Kůs

Když se někdy projdu starou Prahou,
naši rodnou matičkou,představuju si ji ještě mladou,
upravenou celičkou,zametené vlídné ulice,
spořádané klidné tržnice,dochvilné a spolehlivé tramvaje,
je to jako výlet do ráje. 

R: Kde jsou ta průčelí a bílé věžičky
   a české písničky a zlaté ručičky,
   kde jsou ty fachmani a řemeslníci
   a usměvaví strážníci?
   Páni radní,kam se poděli?
   Buď šli na pívo a nebo vodjeli
   a místo nich vládne,co to asi je,
   česká demokracie.

Když se někdy toulám starou Prahou,
tak mě slzy polejou.
Všecky ulice a všecky mosty
němou tváří žalujou,
že si neumíme zamést  ani na Václavském náměstí.
Člověk se až někdy hanbou propadá,jak ta naše Praha vypadá.

R: Kde jsou ta průčelí a bílé věžičky...

Těm,co voháněj se cizím blahem,
řeknu,ať se nepletou,ať si radši před svým vlastním prahem
řádně chodník zametou.
Chraňme každý své si na svou pěst,společně,co společného jest!
Potom bude zase všecko akorát,nebudem se muset nikdy ptát.

R: Kde jsou ta průčelí a bílé věžičky...
Tiskni text z www.akordytexty.cz