Víla

Druhá tráva

C              F   C                      F  C   
Jde po skosený trávě a jde tak, jak se to píše:

           Dmi                 Gmi  Dmi
s větrem v zádech, s kytkou v hlavě 

A, Dmi     Gmi Dmi
důstojně a tiše,

         C           F  C   G                C  G   
a z polí slítají se ptáci a každej z nich jí věří,

  F          B    F       C            F  c   
a ona se pak vrací a má v rukou jejich peří.



Je to můj člověk s hlavou v kříži, umírající v horku,

můj plakát na refýži i má socha u New Yorku,

je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,

je to jediná má žena, jenže ta, která to neví.



           Ami           Dmi  Ami 
*: Místo k ní však mířím někam, 

                        Dmi Ami
kde je ten, co se tak vzteká

      B             EsB      
že ta hrůza, kterou čekám, 

     F            B   F  
není ta, která mě čeká.



Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,

že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,

natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,

třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Tiskni text z www.akordytexty.cz