![]() | [-] Transpozice [+] Tisk textu   |
|
Loutka
Jiří Schmitzer
Emi Dítě jsem byl, neměl jsem žádné vráskyA C, D, H a měl dost sil, před sebou všechny lásky své,Emi pět let jsem žil, můj děda rád mě míval,A C, D loutku mi dal, "to je," řek’, když jsem zíval, "tvé."G ®: Proč hračka má se smutně na mě dívá,D proč hračka, zdá se, smutně na mě kývá,Emi čas kolem nás tak bezohledně běžíD a ona v koutě pohozená leží,Emi D Emi D proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,Emi D Emi D Emi vždyť ona ne, to já přece prohrávám víc. Už ženu mám, děda už dávno není, nežiju sám, můj život však se mění v sen, a, jak to bývá, když se léta řinou, mnohé se splní v duchu pod peřinou jen. ®: Zas starší jsem, své zájmy člověk střídá, zas vidím, kde děd s vlasy jako křída stál, a v srdci svém, v tom nejtemnějším koutku, v dobrém i zlém mám pohozenou loutku dál.Emi D Emi D ®: + proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,Emi D Emi D Emi vždyť ona ne, to já jsem měl vyjít jí vstříc,Emi D Emi D proč takhle hledí, proč, vždyť pěkně sedí,Emi D Emi, D, Emi tu du du du ...