Název skladby
    
Interpret, skladatel
    
Část textu písně
    

Texty písní:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...

Interpreti:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...



Michal Prokop [-] Transpozice [+]   Tisk textu     


Snad nám naše děti prominou

Michal Prokop



Ami7                               
Nejdřív jsem si přísahali věrnost
G6                         
a pak odcházeli za jinou.
       F#sus7/4                 
Rostli na záhoncích suchopáru,
               F          
šli zaslíbenou krajinou.
Ami7                           
Naší myslí občas velel zmatek
G6                         
nevěř nikomu přes dvacet.
F#sus7/4               Hsus9/4   
Ještě doznívaly pionýrský sliby
     Emi7                  
a my už začínali obracet.

            Ami7              
První lásky začínají v páru,
Emi7                   
závratné jak tobogán.
F#9+              C7     
Umíme se propít k ránu,
   H7                       
ty jako dáma - já jak Dán.
Ami7                        
přímočarým dětským tužbám 
Emi7                         
se cesty začínají klikatit.
F#9+                 H7       
Strýček občas ztratí slůvko,
         Emi7        
učíme se neztratit.

V účesech se točí korouhvičky,
každý v tanečních je Don Juan.
V zákoutí duše hoří svíčky,
noc dává zaznít pochybám.
Zašlé stránky památníků
nás náhle vůní uhodí.
Kroky zazděné do chodníků
pády z dvacátého století.

Tak dožíváme stíny zašlé slávy,
jeden za osmnáct,
druhý za bez dvou za dvacet.
Každou chvíli jiná - jiný,
už začínáme obracet.
Místo nás tu mohli zpívat jiní,
slova písní šustí jak celofán.
Kde chybí nápady, chybí i činy,
puklá váza, prázdný rám.

Ať se chvíli honí zase jiní,
unikám všem nástrahám.
Malí vrhají dlouhé stíny,
co píšu hned sám roztrhám.
Všechno děláme jen na půl,
ať to jiný vylepší.
Slova mluví, mlčí činy 
v prapodivném nářečí.

A nad vším trůní osamělý pěšák,
hájí bílá místa šachovnic.
Proti černé věži bílý věžák
ve hře, kde král neznamená nic.
Právě skončily dva roky prázdnin,
zavíráš knížku a naráz nic !
Jedovatá ostří skály 
pářou kýly vratkých plachetnic.

Být čokoládou do perníků
to v jistém věku unaví.
Když má člověk navíc kliku
kouká se spíš vytratit
Začínáš spíš myslet na své děti,
na to jak je uchránit.
Své vlastní cesty od desíti k pěti,
žít jen tak jak se dá žít.

Zem se točí, svět se hroutí,
jsme živé cíle terče na pouti.
Staří blázni, staré lásky, 
nás neopustí do smrti.
A až nás skolí chtivé oči
radarů co vládnou krajinou
smrtka v orloji se pootočí

Snad nám naše děti prominou
Snad nám naše děti prominou