Úvodní stránka
 Lucie Bílá
| [-] Transpozice [+] Tisk textu |
|
|
Nebe to ví
Lucie Bílá
Muzikál: Johanka z Arku
Johanka: a lidem nebudu se zpovídat ... Raimond mě nes v náručí a říkal – mám tě rád. Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát chtělo se mi šaty roztrhat a vyhodit je k temné obloze a teplý letní vítr by do nich začal vát ... Odlétly by jak padlí andělé – a byli jsme děti – najednou dospělé. Odlétly by jak padlí andělé – byli jsme děti – najednou dospělé. A já chtěla strašně utonout v té divné bolesti a krví trávu požehnat ... Mé hlasy řekly: Ne, ne, ne ... To se nesmí stát! A já se začla bát. Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát. Mám v sobě tolik lásky mám v sobě tolik lásky musím ji nepoznat! Hlasy mě volaly a volat nepřestanou ... V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy noc hořce voní vínem ... Je těžké zůstat pannou ... Mám v sobě tolik lásky a nemím ti ji dát! Mám v sobě tolik lásky! Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát! Mám v sobě tolik lásky! Mám v sobě tolik lásky musím ji nepoznat ...