Úvodní stránka
 márvinova finta
| [-] Transpozice [+] Tisk textu |
|
|
Balada inge
márvinova finta
Stála, zasněná u dveří, z očí jí svítil den, sluncem zalitý, v bouřlivých říčkách, z hor dolů se valil čas do cizích zemí a cizích osudů. Má zvláštní přání, ne s každým o něm rozmlouvá, něčemu se brání, touží po poznání kam mířit má, kroky svý a s kým. Přebírá, zapadlé obrázky z kramářských vozů, co trousí po cestách, v zapadlých hospodách, chvíli se zastaví, poslouchá příběhy, co jiní vypráví. Má zvláštní přání, ne s každým o něm rozmlouvá, něčemu se brání, touží po poznání, kam mířit má, kroky svý a s kým. Pojednou, daleko odsud, všechno tak známý, jí náhle připadá, v nejasných konturách domů a nadějí, poznává život svůj a lidi kolem ní. Mám zvláštní přání ne s každým o něm rozmlouvám, něčemu se bráním, toužím po poznání, kam mířit mám, kroky svý a s kým.