Název skladby
    
Interpret, skladatel
    
Část textu písně
    

Texty písní:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...

Interpreti:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...



P.Jan Dvořák-Zbudovský [-] Transpozice [+]   Tisk textu     


Smrt Jakuba Kubaty

P.Jan Dvořák-Zbudovský



Selská dumka jihočeská
**********************
P.Jan Dvořák-Zbudovský (Kněz řádu křížovnického)
************************************************

Kubato, Kubato. zbudovský sedláče,
když na tě vzpomenem, srdce nám zapláče.
Srdce nám zapláče a duše, zabolí.
nad panskou porobou pýchou a svévolí.

Ach, kdož by nevěděl, že rychtář Kubata
před časy dávnými hlavu dal za Blata?
Na zbudovská Blata pěkná podívaná
tichými vískami jsou jak ópásána.
	
Kolem Blat usedly jako stráž převěrná -
a z dáli žehná jim Šumava nádherná
Opodál zvedá se nádherná Hluboká
Na skromné sousedky pohlíží z vysoka.

Ta kráska marnivá ráda se zadívá
v hladiny rybníků - zrcadla zářivá.
Půvabná, čarovná, jak mocná královna.
nad krajem vévodí - kdo se jí vyrovná?
	
Na skále vysoké, ty, pyšná Hluboká
co's nám slz krvavých vehnala do oka!
Vládla's nám urputně po celá staletí! - 
co k nebi zalétlo nářků i prokletí!

Ale než uvadla, v srdce se zapsala,
a blatským dědinám Blata darovala.
Zvadla Růže, zvadla! Přišla vrchnost nová
ta k lidem poddaným macešsky se chová.

Násilím a zlatem vše se pánům daří:
hrozí a slibují našemu rychtáři
A ty´s odpověděl, zbudovský Kubato?
"Hrozeb se nelekám, nestojím o zlato!"

"Než bych vám vy páni, zadal práva svatá.
raději položím hlavu svou za Blata.
Práva selská hájím a půjdu k císaři,
když se mi před vámi prorazit nezdaří.."

Kubato, rychtáři, copak nevíš ani,
nad vladaře nyní mocnější že páni?
Daleko že císař, vysoko že nebe -
na smrt Adam z Hradce, odsoudit dal tebe.

Do matičky Prahy sedláci se brali,
na útisky hrozné by si stěžovali.
"Ach pane kancléři, ach, pane z Pernštejna,
zamezte aby krev tekla nevinná?

Jinak tedy, snad že mladistvé se zdaří
Adama uprosit rychtářově Máří?
Či snad matce staré, která ruce spíná
by pán urozený zachoval ji syna - ?

Či snad pacholíčka uplakané líčka
odvrátí trest smrti od jeho tatíčka?
Lítostný byl pohled, když Šimůnek prosil,
že by tvrdý kámen slzami se zrosil.

Čekali, Kubato, jak je budeš prosit,
aby kat nemusel tvou hlavičku kosit.
Čekali, že budeš zadávat jim Blata,
bys nemusel schýlit hlavu pod meč kata.

Ty však jsi neprosil před tím panstvem tvrdým
šel jsi na smrt s čelem bohatýrsky hrdým.
Nadarmo čekali; tys promluvil sice,
ze těm pánům hněvem zesinaly líce.

"Počni dílo svoje, krvavý katane,
Kubata své obce krví se zastane.
"Vy, páni, proklaté bezpráví pášete,
volné ruce naše poutem nám vážete.

Pokynuli páni by rychtáře sťali.
páni se zasmáli, sedláci plakali
Ale smích zakrátko prchá pánům z tváře
Slyšte, co se stalo, když sťali rychtáře!

Skulila se hlava postrach pánů vzrůstá
Jako živá vzkřikla zesinalá ústa.
Slyšeli sedláci, slyšeli hrabata:
"Zbudovský Kubata dal hlavu za Blata!

Cože z čista jasna do deště se dalo?
Ej to pro Kubatu nebe zaplakalol
Cože z čista jasna tak se zatemněla?
To smutečním rouchem nebe se odělo.

Cože z čista jasna houká hromu rána?
A to za Kubatu Pán Bůh zvoní hrana!
Nebe hučí; blesky lámou hlavy stromů,
vystrašení páni utíkají domů.

Utíkají strachem vždyť sám Pán Bůh hrozí
Pozor, ať vám hromy nerozbijí vozy!
Rychle utíkejte než vás blesk zachvátí,
však bychom vám věru nešli pomáhati.

Vstoupí-li noha tvá na Zbudovská Blata,
tráva ti zašumí: Zde byl sťat Kubata
A na Blatech půda slunéčkem prohřátá
zavzdychne: "Svou krví zkropil mne Kubotai!"

Vane-li přes Blata vánek rozechvělý
zde leží Kubata smutně zaševelí,..
A když mrak hrozivý nad Blaty vyvstane:
u hrobu Kubaty v těžkých slzách skane.

Když obilí klasy k zemi se nachýlí:
"Zde zemřel Kubata" tajemně zakvílí.
Když jaro po kraji květná kouzla bájí:
Marie Panny kol slzičky vzkvétají.

Víš-li as proč zrudl kvíteček ten smavý?
Zrud nevinnou krví Kubatovy hlavy!
A v "Soudném potoku" ty vlnky v poskoku
pro Kubatu teskní ještě po sta roků.

Skřivánek hláskem svým jako by ze zlata
žaluje na Blatech "Zde byl sťat Kubata!
červánků záplava, když večer vyvstává,
zahoří nad Blaty jak záře krvavá,

Kubato! Století toho nedovedla
by tvoje památka v našich srdcích zbledla.
Nevychladne nikdy vděčnost našich duší,
dokud v českých ňadrech české srdce buší.

Ba, v tom lidu selském, lidu jihočeském
vzpomínka na tebe vzplála‚ novým leskem.
Pomník tobě selská zmozolená ruka
buduje v památku na tvá velká muka

To že český sedlák, než by právo ztrácel,
raděj na své rodné půdě vykrváce
Že jak dřív i nyní - je-li vůle Boží -
za tu zemi Českou svoji hlavu složí.

Věrnou hlavu složí, ovinutou trny.
ze otecké brázdy, za otecké drny.
Posud je na reky vlast česká bohatá
za práva hlavy své dají jak Kubata!